Někdy máme pocit, že děláme ve vztahu všechno správně. Dáváme lásku, podporu, pochopení. Snažíme se, ustupujeme, čekáme, a přesto znovu a znovu cítíme tu stejnou bolest.
Možná si říkáte, tentokrát to bude jiné. Když budu trpělivější, laskavější nebo silnější, všechno se konečně změní. Jenže některé vzorce se opakují a vy si to neuvědomujete.
Tento článek není o vině, ale o pochopení. O třech častých chybách, kterých se ženy dopouštějí a kvůli kterým ztrácí klid, radost i sebe samou.
1. Doufáme, že se partner jednou změní
Zůstáváme ve vztazích, které nás dlouhodobě nenaplňují a doufáme, že se časem něco změní. Čekáme, až přijde ten správný okamžik, až partner dospěje a začne se chovat jinak.
Často si říkáme, že možná potřebuje víc času, víc lásky nebo podpory.
Proč nás to tolik bolí
Protože mezitím pomalu ztrácíme samy sebe. Přizpůsobujeme se, omlouváme partnerovo chování, které nám ubližuje a dochází nám, že naše potřeby nejsou pro něj důležité.
Pravdou je, že samy partnera nezměníte. Člověk se změní pouze za předpokladu, že opravdu chce. V některých případech je nejlepší přestat čekat a posunout se dál.
2. Dáváme mnoho, ale málo se nám vrací
Mnoho žen miluje způsobem, který je psychicky vyčerpává. Dávají energii, čas, pozornost a emoce. Ne proto, že by musely, ale proto, že se bojí, že když přestanou dávat, přestanou být milované.
Z lásky se postupně stává povinnost, ze snahy tlak a z blízkosti únava.
Když se láska změní ve smutek
Dlouhodobé dávání bez přijímání vede k frustraci a tichému smutku. Žena se pak cítí neoceňovaná a připadá si přehlížená i přes to, že dělá maximum.
Láska není o tom, kolik toho dokážeme vydržet. Láska je o rovnováze, o prostoru, kde mohou existovat oba šťastně a spokojeně.
3. Ignorujeme vlastní pocity a intuici
Ten vnitřní hlas se ozývá velmi brzy. Pocit, že něco nesedí. Že nás něco bolí, i když to neumíme přesně pojmenovat. Místo abychom dali na svůj vnitřní pocit, snažíme se ho umlčet a zavíráme před ním oči.
Říkáme si, že přeháníme, že bychom se měli uklidnit a nebýt tak citlivé.
Co se stane, když se dlouho neposloucháme
Postupně ztrácíme kontakt samy se sebou. Přestáváme věřit svým pocitům a necháváme rozhodování o našich životech druhým lidem.
Intuice není slabost, je to kompas. Čím déle ji ignorujeme, tím víc se vzdalujeme životu, ve kterém bychom se mohly cítit opravdu v bezpečí.
Závěr
Toto uvědomění neznamená, že se musí všechno rychle změnit. Znamená to, že se na sebe musíme dívat se sebeláskou, upřímností a úctou.
Každý vztah nás něco naučí. Někdy je ta nejlepší lekce to uvědomění, že si zasloužíme více respektu, klidu a rovnováhy – nejen od druhých, ale i od sebe.
Napište nám svůj názor do komentářů. Pokud se vám článek líbil, budeme rádi, když ho sdílíte se svými přáteli.