Možná ti to někdo řekl.
Možná sis to řekla sama.
Že chceš moc.
Že jsi náročná.
Že bys měla být vděčná za to, co máš.
A tak jsi začala svoje potřeby zmenšovat. Mlčet. Přizpůsobovat se. Přesvědčovat sama sebe, že vlastně o nic nejde. Jenže jde.
1. Chtěla jsi základ, ne luxus
Chtěla jsi zájem. Čas. Upřímnost.
Chtěla jsi cítit, že jsi důležitá.
To není náročnost. To je minimum.
Pokud se vedle někoho cítíš, jako bys pořád žádala „něco navíc“, problém není v tom, že chceš moc. Problém je v tom, že dostáváš málo.
2. Naučila ses omlouvat za své potřeby
Místo aby ses ptala, proč strádáš, začala ses ptát, jestli si vůbec smíš něco přát.
A jestli nejsi „přecitlivělá“.
Když musíš svoje potřeby obhajovat nebo vysvětlovat, něco není v pořádku. Ve zdravém vztahu se nemusíš omlouvat za to, že chceš blízkost a respekt.
3. Dělala jsi ze sebe tu, která všechno pochopí
Chápala jsi jeho únavu. Jeho problémy. Jeho ticho.
Vždycky jsi našla důvod, proč to tentokrát zase nevyšlo.
A on si zvykl.
Čím víc ustupuješ, tím míň dostáváš. Ne proto, že bys dělala něco špatně, ale proto, že někteří lidé dávají jen tolik, kolik musí.
4. Začala jsi o sobě pochybovat
Postupně jsi ztrácela sebevědomí.
Ustupovala. Čekala. Doufala.
A někde cestou ses začala ptát, jestli nejsi problém ty. Jestli nejsi moc citlivá. Moc náročná. Nejsi. Jen jsi byla s někým, kdo ti neuměl dát to, co ty dáváš přirozeně.
5. Pravda, která bolí, ale osvobozuje
Ten správný člověk ti nikdy neřekne, že toho chceš moc.
Protože pro něj to, co chceš, nebude problém.
Nebudeš se muset připomínat.
Nebudeš muset prosit.
Nebudeš se muset hlídat.
Nejsi náročná.
Jsi jen zvyklá přežívat ve vztazích, které tě nenaplňovaly.
Až potkáš někoho, kdo ti bude dávat stejně, jako dáváš ty, pochopíš, že tohle byla jen špatná adresa, ne špatná ty.
Napiš nám svůj názor do komentářů. Pokud se ti článek líbil, budeme rádi, když ho budeš sdílet se svými přáteli.
