Nedostatek lásky v dětství je nenahraditelnou ztrátou

Podle psychologa Esztera Sebestyéna nemůže být rodičovšká láska ničím nikdy nahrazena. Ačkoliv bolest může být později snížena (se spoustou práce), ale pokud by dítě nedostalo péči, kterou by potřebovalo, bohužel by mělo tu nevýhodu, že by se z toho nikdy nedokázalo plně zotavit.

Ti, kteří takto dospěli, budou mít pravděpodobně velký problém se sebevědomím a budou mít nižší nebo  průměrnou schopnost prosazovat své zájmy a bude pro ně obtížné, aby měli rádi sebe sama.

Odborníci zdůraznili velmi smutnou skutečnost: Ti, kteří jako děti trpěli velkým duševním nebo fyzickým zneužíváním, budou jako dospělí usilovat o podobné násilné vztahy, jelikož na to jsou navyklí z domova.

Pro dítě je rodič zrcadlem: vidí se v něm. Pokud člověk nedostane dostatek lásky, uvidí v sobě člověka, který není lásky hoden, což vážně poškozuje jeho sebevědomí. A někdo, kdo byl hodně zneužíván, má tendenci ubližovat sám sobě, jak fyzicky, tak duchovně.

Proto toto rčení je pravdivé: Ti, kteří nemilují sebe sama, nemůžou milovat ostatní.

„Ten, kdo je zanedbávám, se nestane ničím.“ Dětská osobnost zahrnuje slova, ktere dítě často slýchá. Ti, kteří dostávají chválu, uznání, povzbuzení doma, se budou mít rádi.

Dítě může být týráno nejen tehdy, je-li týráno fyzicky nebo není řádně vyživováno, může být různě poníženo nebo také týráno formou strachu.

Nejběžnější formou týrání je však zkreslení sebevědomí dítěte, což naznačuje, že dítě není milující, není dost dobře. Rodič může pro své dítě udělat maximum tím, že si vybuduje sebeúctu tím, že ho miluje čistým srdcem.