Sedíš na kraji postele, po tvářích ti tečou slzy a on se vedle tebe klidně převléká do pyžama. Ještě před chvílí jste se hádali, řekl ti několik věcí, které tě neskutečně zabolely, a teď se chová, jako by se vůbec nic nestalo. Čekáš, že si k tobě alespoň sedne, položí ti ruku na rameno nebo řekne, že ho to mrzí. Místo toho zhasne, otočí se na druhou stranu a během několika minut usne.
Ty přitom nechápeš, jak je něco takového vůbec možné. Kdybys ho viděla plakat, nedokázala bys kolem něj jen tak projít. I kdybyste byli rozhádaní, zajímalo by tě, co se v něm odehrává. U člověka, kterého miluješ, přece nemůžeš jednoduše vypnout všechny city jen proto, že se zrovna neshodnete.
Vedle partnera s výraznými narcistickými rysy však můžeš podobné situace zažívat opakovaně. Postupně zjišťuješ, že ani tvoje nejupřímnější slzy nemusejí změnit jeho chování. Dokonce i ve chvíli, kdy už nemáš sílu pokračovat v hádce a potřebuješ obyčejné lidské obejmutí, se od tebe dokáže odvrátit.
Proč tě muž, který ti ještě nedávno tvrdil, že jsi láska jeho života, nechává plakat, jako by se ho tvoje bolest vůbec netýkala?
1. Tvoje bolest pro něj není tak důležitá jako jeho vlastní pohodlí
Představ si obyčejný nedělní večer. Celý den se k tobě choval nepříjemně, několikrát tě shodil a nakonec ti ještě vyčetl něco, za co vůbec nemůžeš. Když se rozpláčeš, místo pochopení se dočkáš otráveného povzdechnutí. „Ježišmarja, zase brečíš? Já už chci mít taky chvíli klid.“ V tu chvíli tě nezabolí jen předchozí hádka, ale především způsob, jakým se dívá na tvoje trápení.
Narcisticky nastavený partner může vnímat tvoje emoce hlavně podle toho, jak ovlivňují jeho samotného. Pokud jsi veselá, příjemná a všechno doma funguje, nemá důvod si stěžovat. Jakmile však potřebuješ jeho pozornost, pochopení nebo útěchu, může to považovat za obtěžování. Místo toho, aby přemýšlel, proč pláčeš, řeší, proč kvůli tomu nemůže v klidu sledovat televizi nebo si užít volný večer.
Časem se dokonce naučíš plakat potichu. Zavřeš se v koupelně, pustíš vodu a počkáš, až se trochu uklidníš, protože nechceš poslouchat další nepříjemné poznámky. Přitom bys tolik potřebovala, aby za tebou přišel právě on. Je smutné, když se před vlastním partnerem musíš schovávat ve chvílích, kdy ho potřebuješ nejvíc.
2. Kdyby tě utěšil, musel by připustit, že ti ublížil
Zjistíš, že si píše s jinou ženou způsobem, který ti rozhodně nepřipadá nevinný. Když se ho na to zeptáš, začne se rozčilovat, obviní tě ze žárlivosti a nakonec ti řekne, že s tebou už se nedá normálně žít. Rozpláčeš se, protože místo vysvětlení dostáváš další rány. On však trvá na tom, že neudělal vůbec nic špatného, a odmítá se s tebou dál bavit.
Pro některé lidi s výraznými narcistickými rysy je nesmírně těžké přiznat vlastní chybu. Utěšit tě by v takové situaci znamenalo alespoň částečně uznat, že jejich chování mělo následky. Museli by se na chvíli přestat obhajovat, vyslechnout tě a připustit, že se zachovali způsobem, který tě zranil. Mnohem jednodušší je pro ně přesvědčit sami sebe, že celý problém spočívá v tvojí přecitlivělosti.
Nejhorší je, že ty v tu chvíli často ani nepotřebuješ dlouhou omluvu. Stačilo by ti slyšet obyčejné: „Chápu, že tě to ranilo, mrzí mě to.“ Jenže místo těch několika slov strávíš další hodiny vysvětlováním, proč máš vůbec právo být smutná. Zatímco ty se snažíš zachránit váš vztah, on se snaží především zachránit vlastní obraz člověka, který za nic nemůže.
3. Ví, že nakonec stejně přijdeš ty za ním
Po hádce se zavřeš v ložnici a doufáš, že za tebou přijde. Uběhne půl hodiny, potom hodina a z obýváku pořád slyšíš televizi. Nakonec si utřeš oči, sebereš odvahu a jdeš za ním sama. Ne proto, že by tě to přestalo bolet, ale protože už nedokážeš snášet napětí mezi vámi. Chceš vědět, jestli jste ještě v pořádku a jestli spolu budete zase normálně mluvit.
Pokud se podobný scénář opakuje, partner si může velmi rychle zvyknout, že nemusí udělat vůbec nic. Nemusí za tebou přijít, omluvit se ani se pokusit situaci napravit. Stačí počkat, až budeš mít ticha dost a převezmeš iniciativu za vás oba. Dokonce se může stát, že se mu nakonec omluvíš za způsob, jakým jsi reagovala, přestože původně ublížil on tobě.
Takové chování vytváří ve vztahu obrovskou nerovnováhu. Ty se bojíš, že ho ztratíš, zatímco on spoléhá na to, že uděláš všechno pro to, abyste zůstali spolu. Kolikrát už jsi šla usmířit člověka, od kterého jsi ve skutečnosti potřebovala omluvu? Kolikrát jsi potlačila vlastní bolest jen proto, abyste spolu mohli strávit alespoň jeden hezký večer?
4. Tím, že tě nechá plakat, tě může trestat
Stačí, abys mu řekla něco, co se mu nelíbí. Odmítneš jeho požadavek, zastaneš se sama sebe nebo mu dáš najevo, že určité chování už nebudeš tolerovat. Jeho nálada se během chvíle změní. Přestane s tebou mluvit, odmítá tvoji blízkost a dává ti najevo, že sis dovolila příliš. Když tě později vidí plakat, jeho postoj se nezmění.
V některých manipulativních vztazích se odpírání pozornosti a náklonnosti stává způsobem, jak druhého člověka potrestat. Partner nemusí křičet ani ti vyhrožovat. Stačí, že tě nechá samotnou s pocitem, že jsi všechno pokazila a teď musíš čekat, až se rozhodne být k tobě zase milý. Ty mezitím přemýšlíš, jestli opravdu stálo za to říct mu svůj názor, když tě to nakonec stojí celý večer plný slz.
Postupně se můžeš začít přizpůsobovat i v situacích, ve kterých bys dříve bez váhání řekla, co si myslíš. Raději ustoupíš, necháš nepříjemnou poznámku bez odpovědi nebo předstíráš, že ti něco nevadí. Nechceš totiž znovu zažít ten pocit, kdy ležíš vedle člověka, kterého miluješ, a připadáš si, jako bys pro něj přestala existovat.
5. Nedokáže ti dát pochopení, které sám neustále vyžaduje
Když má špatný den v práci, vyslechneš ho. Když ho někdo naštve, snažíš se ho uklidnit. Když má zdravotní problémy nebo se mu něco nepovede, zajímáš se o něj a přemýšlíš, jak mu pomoct. Bereš to jako přirozenou součást vztahu. Potom přijde den, kdy se všechno sesype tobě, a zjistíš, že od něj podobnou péči nedostaneš.
Člověk s výraznými narcistickými rysy může mít potíže s tím, aby se skutečně vcítil do prožívání druhého člověka, zvlášť pokud z toho sám nic nemá nebo se cítí kritizovaný. Přitom může velmi dobře rozumět tomu, co se od něj v dané situaci očekává. Rozdíl mezi tím, že vidí tvoje slzy, a tím, že na ně dokáže citlivě reagovat, však může být obrovský.
O to víc tě mate, když ho vidíš utěšovat někoho jiného. Kamarádce dokáže nabídnout pomoc, kolegyni povzbudí a před rodinou působí jako nesmírně starostlivý muž. Doma přitom nedokáže obejmout vlastní partnerku, která se před ním rozplakala. Přemýšlíš, proč si ostatní jeho laskavost zaslouží, zatímco ty o ni musíš skoro prosit. Od člověka, kterému dáváš tolik péče, bys přece měla mít možnost nějakou péči také dostávat.
6. Spoléhá na to, že tě tvoje slzy nakonec přejdou
Ráno vstane, udělá si kávu a zeptá se tě, jestli potřebuješ něco koupit. Po včerejší hádce ani zmínka. Ty máš oteklé oči, skoro jsi nespala a pořád v sobě nosíš všechno, co ti řekl. Když se pokusíš k večeru vrátit, odpoví ti, že už to zase zbytečně vytahuješ. Pro něj je záležitost uzavřená, přestože se mezi vámi vůbec nic nevyřešilo.
Partner si může zvyknout, že tvoje bolest časem odezní i bez jeho přičinění. Po několika hodinách nebo dnech se zase usměješ, připravíš večeři, začnete spolu plánovat víkend a život pokračuje. Nemá tedy příliš velkou motivaci zabývat se tím, co se stalo, natož měnit svoje chování. To, že se dokážeš po každém zklamání znovu postavit na nohy, začne považovat za samozřejmost.
Jenže ty na ty večery nezapomínáš. Pamatuješ si, jak ses cítila, když tě nechal samotnou, i všechna rána, kdy se tvářil, že se nic nestalo. Jednotlivé hádky časem splývají, ale pocit osamělosti zůstává. Jednoho dne už nemusíš plakat vůbec. Ne proto, že by se k tobě konečně začal chovat lépe, ale protože od něj přestaneš očekávat něco, čeho ses tolikrát nedočkala.
Nejvíc bolí, když pláčeš vedle člověka, kterého miluješ
Ve vztahu se občas pohádají i lidé, kteří se mají upřímně rádi. Někdy potřebují chvíli o samotě, aby se uklidnili, a ne vždy dokážou okamžitě najít správná slova. Samotný fakt, že tě partner jednou neutěšil, z něj ještě nedělá narcistu. Něco úplně jiného však je, když tvoji bolest dlouhodobě přehlíží, zesměšňuje nebo ji dokonce používá proti tobě.
Vzpomeň si, kolikrát jsi po podobném večeru doufala, že se ráno probudí jiný. Že si uvědomí, co ti řekl, přijde za tebou a konečně tě obejme tak, jak sis celou noc přála. Člověk se někdy dokáže držet takové naděje celé roky, protože si pořád pamatuje, jak krásné to mezi nimi kdysi bylo.
Láska by však neměla znamenat, že pokaždé, když ti někdo ublíží, musíš se ještě doprošovat jeho laskavosti. Zasloužíš si vedle sebe člověka, kterému nebude jedno, že se trápíš. Někoho, kdo se dokáže zajímat o tvoje pocity, i když se zrovna neshodnete. Obyčejné obejmutí ve chvíli, kdy je ti těžko, by nemělo být vzácností, na kterou čekáš celé měsíce.
Zažila jsi někdy, že tě partner nechal plakat a choval se, jako by se vůbec nic nestalo? Pokud chceš, poděl se o svou zkušenost v komentářích.

