Stačí, aby přišel na rodinnou oslavu, a nálada se během chvíle změní. Ještě před pár minutami se všichni smáli, povídali si a těšili se na společný večer. Pak pronese jednu nepříjemnou poznámku, někoho zesměšní nebo se urazí kvůli úplné maličkosti. Ostatní se začnou rozpačitě usmívat, měnit téma a přemýšlet, co zase řekli špatně. On se přitom tváří, jako by se vůbec nic nestalo.
Život s člověkem, který má výrazné narcistické rysy, nemusí být vyčerpávající jen pro jeho partnerku. Své o tom často vědí také rodiče, sourozenci, dospělé děti, přátelé nebo kolegové. Každý s ním zažívá trochu jiné situace, ale jedno mají společné. Po setkání s ním bývají unavení, podráždění nebo mají nepříjemný pocit, který nedokážou úplně vysvětlit.
Zvláštní je, že takový člověk nemusí neustále křičet ani se otevřeně hádat. Někdy stačí jeho poznámky, věčné požadavky, uražené mlčení nebo schopnost udělat problém i z obyčejné návštěvy. Okolí se postupně naučí předcházet konfliktům, ustupovat a raději některé věci vůbec neříkat.
Ne každý nepříjemný nebo sobecký člověk je samozřejmě narcista. Pokud se však podobné chování opakuje dlouhodobě, dokáže vztahy pořádně otrávit. Následujících osm způsobů dobře ukazuje, proč může být soužití s narcisticky nastaveným člověkem tak náročné.
1. Všechno se musí točit kolem něj
Představ si obyčejnou rodinnou večeři. Sestra vypráví, že dostala novou práci, všichni jí gratulují a chtějí vědět podrobnosti. Jenže on ji po chvíli přeruší a začne vyprávět, jaké úspěchy měl kdysi on. Během několika minut už nikdo neřeší sestřinu radost, protože hlavním tématem se opět stal jeho život. Když se někdo pokusí vrátit k původnímu rozhovoru, působí dotčeně nebo dá najevo, že ho ostatní neposlouchají.
Člověk s výraznými narcistickými rysy může mít silnou potřebu pozornosti a uznání. Nestačí mu být součástí společnosti, potřebuje v ní mít zvláštní postavení. Když se pozornost obrátí k někomu jinému, začne rozhovor přesměrovávat, přehánět vlastní zásluhy nebo zpochybňovat úspěchy druhých. Okolí se pak dostává do zvláštní situace. Chce se normálně bavit, ale zároveň musí neustále hlídat, aby se náhodou necítil přehlížený.
Nejvíc to zamrzí při důležitých životních událostech. Narozeniny, povýšení nebo rodinná oslava by měly patřit tomu, koho se týkají. Vedle takového člověka však ostatní často získají pocit, že se ani ze své vlastní radosti nemohou pořádně těšit.
2. Neustále do někoho rýpe a pak tvrdí, že to byl vtip
Sedíte s přáteli u kávy a on najednou poznamená, že jsi nějak přibrala. Všichni ztichnou, ty se rozpačitě pousměješ a snažíš se dělat, že tě to neurazilo. Jenže on pokračuje. Přidá další poznámku o tvém oblečení nebo připomene něco trapného z minulosti. Když mu konečně řekneš, že ti to není příjemné, začne se smát. Prý nemáš smysl pro humor a všechno bereš příliš vážně.
Podobné poznámky dokážou člověka zasáhnout víc než otevřená hádka. Jsou totiž pronesené tak, aby se jejich autor mohl kdykoliv vymluvit na legraci. Pokud se ohradíš, jsi přecitlivělá. Pokud mlčíš, má prostor pokračovat. Po čase už před společným setkáním přemýšlíš, co si obléct, o čem mluvit a čemu se raději vyhnout, aby si na tobě zase nesmlsl.
Takové chování se neomezuje jen na partnerku. Terčem může být kolega, vlastní dítě nebo kamarád, který se zrovna nedokáže bránit. Nejhorší je, když se ostatní začnou jeho poznámkám smát jen proto, aby nebyli další na řadě. Z obyčejného setkání se pak stává prostředí, kde se nikdo necítí úplně bezpečně.
3. Dělá problémy pokaždé, když není po jeho
Domluvíte se s rodinou na víkendovém výletu. Všichni souhlasí, děti se těší a plán je hotový. Pak přijde on s tím, že chce jet úplně jinam. Když ostatní vysvětlí, že už mají něco rezervovaného, začne být nepříjemný. Vyčítá jim, že na jeho názor nikdo nebere ohled, a nakonec prohlásí, že tedy nikam nepojede. Místo příjemného víkendu následuje dlouhé přemlouvání a snaha napravit jeho náladu.
Pro takového člověka může být těžké přijmout, že ostatní mají vlastní přání a nemusí se mu pokaždé přizpůsobit. Běžný nesouhlas vnímá jako osobní odmítnutí. Dokáže se urazit kvůli výběru restaurace, času návštěvy nebo tomu, že mu někdo okamžitě nevyhoví. Ostatní pak ustupují ne proto, že by s ním souhlasili, ale protože už nemají sílu řešit další konflikt.
Po čase si rodina začne říkat, že bude jednodušší nechat rozhodnutí na něm. Jenže tím postupně přichází o možnost plánovat věci podle sebe. Nejvíc vyčerpávající bývá vědomí, že i úplná maličkost může pokazit celý den.
4. Pořád něco potřebuje, ale když potřebuješ ty, nemá čas
Telefon zazvoní v sobotu dopoledne. Potřebuje odvézt, něco zařídit nebo pomoct s problémem, který podle něj nesnese odklad. Přerušíš vlastní plány, protože nechceš být sobecká. Když mu pomůžeš, poděkování často ani nepřijde. Považuje to za samozřejmost. O několik týdnů později potřebuješ drobnou laskavost ty, ale najednou má spoustu práce a nechápe, proč ho vůbec obtěžuješ.
Ve vztazích s narcisticky nastaveným člověkem se někdy vytvoří nepříjemná nerovnováha. Jeho potřeby jsou naléhavé, zatímco potřeby ostatních mohou počkat. Očekává pochopení pro vlastní problémy, ale když se trápí někdo jiný, rychle ztrácí zájem. Dokonce dokáže připomenout, co všechno pro ostatní kdysi udělal, přestože jejich pomoc přijímá téměř každý týden.
Člověka pak nemrzí samotná laskavost, ale pocit, že si ho druhý váží jen tehdy, když se mu hodí. Začneš přemýšlet, jestli by ti vůbec zavolal, kdyby nic nepotřeboval. Přátelství ani rodinné vztahy přece nemají fungovat jako služba, kterou poskytuje pořád jen jedna strana.
5. Roznáší řeči a poštvává lidi proti sobě
Svěříš se mu s něčím osobním, protože věříš, že to zůstane mezi vámi. Za pár dní zjistíš, že o tvém problému ví další členové rodiny. Jenže příběh už zní úplně jinak. Některé věci vynechal, jiné přidal a tebe vykreslil jako člověka, který si pořád stěžuje. Když se ho zeptáš, proč to udělal, začne vysvětlovat, že se ti pouze snažil pomoct.
Někteří lidé s výraznými narcistickými rysy dokážou velmi obratně pracovat s informacemi. Jednomu řeknou, co údajně prohlásil druhý, a pak sledují, jak mezi nimi vzniká napětí. Sami přitom vystupují jako ti, kteří chtějí všechny usmířit. V rodině se postupně tvoří skupinky, přibývá nedorozumění a lidé si přestávají důvěřovat, aniž by pořádně věděli proč.
Obzvlášť bolestivé je to mezi blízkými příbuznými nebo dlouholetými přáteli. Najednou máš pocit, že se na tebe někdo zlobí, přestože jsi mu nic neudělala. Teprve při přímém rozhovoru zjistíte, že každý slyšel úplně jinou verzi stejného příběhu.
6. Jakmile ho někdo kritizuje, udělá ze sebe oběť
Stačí mu slušně připomenout, že nedodržel domluvu. Místo obyčejné omluvy začne vyprávět, jak ho všichni neustále kritizují a nikdo nevidí, co všechno musí zvládat. Během chvíle už se neřeší jeho nesplněný slib, ale jeho údajné trápení. Nakonec se přistihneš, že ho uklidňuješ a vysvětluješ, že jsi mu přece nechtěla ublížit.
Takové obracení situace dokáže okolí pořádně zmást. Původně jsi chtěla vyřešit konkrétní problém, ale najednou máš pocit, že jsi udělala něco krutého. Člověk, který tě zklamal, očekává pochopení, zatímco tvoje zklamání zůstává stranou. Příště už si raději rozmyslíš, jestli mu vůbec něco vytkneš.
Postupně tak může vzniknout prostředí, kde se o jeho chybách téměř nemluví. Ostatní vědí, že by následovala dlouhá scéna, výčitky nebo uražené mlčení. Přitom možnost říct druhému, že nás něco mrzí, patří k úplně obyčejným a zdravým vztahům.
7. Nerespektuje soukromí a musí mít o všem přehled
Přijde na návštěvu a hned se začne vyptávat, kolik vyděláváš, proč jsi ještě nezměnila práci nebo s kým sis včera večer telefonovala. Když odpovíš vyhýbavě, nenechá to být. Chce vědět podrobnosti a tvůj nezájem o podobný rozhovor bere jako důkaz, že před ním něco tajíš. Klidně se začne vyptávat ostatních, aby se k požadovaným informacím dostal jinudy.
Zvědavost sama o sobě samozřejmě není nic špatného. Problém nastává, když člověk opakovaně ignoruje jasně vyjádřené hranice. Má pocit, že má právo znát osobní věci druhých, komentovat jejich rozhodnutí a zasahovat do jejich života. Pokud mu někdo odmítne odpovědět, může to označit za nevděk nebo nedostatek důvěry.
V rodině bývá podobné chování obzvlášť nepříjemné. Dospělá dcera nechce rozebírat své manželství, ale rodič ji neustále vyslýchá. Sestra si přeje mít něco jen pro sebe, ale bratr to nerespektuje. Člověk pak začne tajit i naprosto nevinné věci, protože už nechce poslouchat další otázky a nevyžádané rady.
8. Dokáže pokazit náladu všem kolem sebe
Někdy nemusí říct skoro nic. Přijde domů podrážděný, hlasitě odkládá věci, odpovídá jedním slovem a dává najevo, že se mu něco nelíbí. Když se ho zeptáš, co se stalo, odsekne, že nic. Přesto se chová tak nepříjemně, že ostatní raději ztichnou. Děti odejdou do pokoje, partnerka přestane vyprávět o svém dni a celý večer se začne řídit jeho náladou.
Každý má občas špatný den a nikdo nemusí být neustále usměvavý. Rozdíl je v tom, jestli člověk dokáže svou nepohodu zvládat, nebo ji pravidelně přenáší na ostatní. Narcisticky nastavený člověk může očekávat, že se jeho okolí okamžitě přizpůsobí tomu, jak se právě cítí. Když je spokojený, má být veselo. Když se zlobí, nikdo jiný si nemá co užívat.
Dlouhodobě je to nesmírně únavné. Člověk začne poznávat jeho náladu už podle kroků na chodbě nebo způsobu, jakým zavře dveře. Místo aby se doma cítil uvolněně, neustále sleduje, jestli nehrozí další nepříjemný večer. Nejhorší na tom je, že se takové napětí časem začne považovat za normální součást života.
Nemusíš nést odpovědnost za nálady a chování druhých
Když máš ve svém okolí člověka, který se takhle chová, snadno získáš pocit, že musíš být pořád ta rozumnější. Raději ustoupíš, omluvíš jeho poznámku nebo přejdeš další nepříjemnost, protože nechceš vyvolávat zbytečné konflikty. Jenže postupně si všimneš, že klid je vykoupený hlavně tvým mlčením. On se nemusí příliš měnit, zatímco ty stále přemýšlíš, jak se zachovat, aby byl spokojený.
Obzvlášť těžké bývá přiznat si to u někoho blízkého. Člověk může mít svého rodiče, sourozence nebo partnera rád a zároveň být jeho chováním vyčerpaný. Tyto pocity se nevylučují. Nemusíš někoho nenávidět, abys měla právo odmítnout další nepříjemné zacházení. Stejně tak nemusíš donekonečna vysvětlovat, proč ti vadí ponižující poznámky, nerespektování soukromí nebo neustálé výčitky.
Důležité je všímat si především toho, jak se vedle daného člověka dlouhodobě cítíš. Jestli můžeš být sama sebou, říct svůj názor a odmítnout něco, co nechceš. Blízké vztahy totiž nemají být soutěží o to, kdo vydrží víc nepříjemností. Měly by být také místem, kde si člověk může odpočinout a nemusí se pořád někomu přizpůsobovat.
Setkala ses s někým, kdo podobným způsobem znepříjemňoval život celé rodině nebo svému okolí? Napiš do komentářů, které chování ti připadá nejhorší.