Možná jsi někdy zažila hádku, při které jsi chtěla partnerovi vysvětlit, že tě něco zranilo. Měla jsi připravených několik vět, možná sis dokonce předem promyslela, jak všechno říct klidně, aby se z obyčejného rozhovoru nestal další konflikt. Jenže o půl hodiny později jsi seděla na gauči, omlouvala se a utěšovala člověka, kvůli kterému jsi původně plakala ty. A když ses později snažila pochopit, co se vlastně stalo, nedokázala jsi najít okamžik, kdy se celý rozhovor obrátil proti tobě.
Právě tak může vypadat jeden z nejvíce matoucích způsobů chování člověka s výraznými narcistickými rysy. Dokáže přesunout pozornost od svého jednání k vlastnímu utrpení tak přesvědčivě, že se nakonec cítíš provinile za to, že jsi vůbec otevřela nepříjemné téma. Místo odpovědi na svou otázku posloucháš, jak moc mu ubližuješ, jak se pro tebe obětuje a jak ho nikdo nedokáže pochopit.
Nejtěžší bývá, že jeho smutek, rozhořčení nebo slzy mohou působit naprosto skutečně. Člověk se totiž může cítit ukřivděně i ve chvíli, kdy sám někomu ubližuje. To však neznamená, že jeho pocity automaticky ruší odpovědnost za vlastní chování. Právě tento rozdíl se v podobných vztazích snadno ztrácí.
Existuje několik způsobů, kterými narcisticky nastavený partner dokáže převrátit role natolik, že se z člověka, který způsobil bolest, stane zdánlivá oběť. Některé jsou nenápadné, jiné velmi dramatické. Všechny však mohou zanechat ženu s nepříjemným pocitem, že už vlastně neví, komu má věřit.
1. Přesvědčí tě, že jsi mu ublížila tím, že ses ozvala
Začne to často úplně obyčejnou situací. Partner ti něco slíbil, ale znovu to nedodržel. Možná měl vyzvednout děti, přijít včas na společnou večeři nebo ti dát vědět, že se zdrží. Když se ho večer zeptáš, proč se na něj nemůžeš spolehnout, místo vysvětlení přijde podrážděná reakce. Řekne ti, že ho neustále kontroluješ, že mu nikdy nic není dost dobré a že už se doma bojí cokoliv udělat.
Najednou se přistihneš, že neřešíš jeho nesplněný slib, ale způsob, jakým jsi položila otázku. Možná sis začala říkat: „Neměla jsem to říct jinak? Nebyla jsem moc nepříjemná? Opravdu na něj tolik tlačím?“ Přitom jsi původně chtěla jen vědět, proč se něco opakovaně nestalo tak, jak jste se domluvili. On však dokázal přesunout pozornost od svého jednání k tomu, jak údajně trpí kvůli tvým požadavkům.
Právě tady se může objevit nebezpečný vzorec. Pokud se podobná situace opakuje, začneš si dávat pozor nejen na slova, ale i na samotné otázky. Předem zvažuješ, jestli má cenu něco otevírat, protože víš, že se z toho pravděpodobně stane další rozhovor o tom, jak jsi nespravedlivá. Časem můžeš získat pocit, že požadovat obyčejnou ohleduplnost znamená partnerovi ubližovat.
2. Připomíná všechno, co pro tebe kdy udělal
Někteří lidé dokážou během jediné hádky vytáhnout téměř celý společný život. Stačí, abys partnerovi řekla, že tě zranila jeho poznámka před přáteli, a najednou posloucháš, kolik let pro rodinu pracuje, co všechno zaplatil, kolikrát ti pomohl a čeho se kvůli tobě vzdal. Tvoje původní výhrada se vedle takového seznamu začne zdát malá, téměř nevděčná.
Možná to znáš z večera, kdy ses pokusila vysvětlit, že ti vadí jeho chování při rodinných návštěvách. Místo aby se zajímal o konkrétní situaci, připomněl ti dovolenou, kterou zaplatil, opravu auta nebo období, kdy tě finančně podporoval. Sedíš proti němu a najednou máš potřebu dokazovat, že si všech těchto věcí vážíš. Jenže čím víc mu děkuješ a vysvětluješ, tím vzdálenější je otázka, kvůli které jste spolu začali mluvit.
Takové připomínání minulých zásluh může v ženě vyvolávat silný pocit dluhu. Začne přemýšlet, jestli má vůbec právo být nespokojená, když pro ni partner v minulosti udělal tolik dobrého. Jenže vztah není účetní kniha, ve které jeden zaplacený výlet vymaže pozdější ponižování. Člověk může být za určité věci upřímně vděčný a současně ho může bolet něco jiného. Obojí může být pravda, aniž by se musel za své pocity omlouvat.
3. Rozpláče se nebo se zhroutí právě ve chvíli, kdy má převzít odpovědnost
Slzy samy o sobě samozřejmě nejsou manipulací. Každý člověk může při konfliktu prožívat silné emoce a někdy se rozpláče i ten, kdo udělal chybu. Problém nastává ve chvíli, kdy se podobná reakce opakovaně stává způsobem, jak ukončit nepříjemný rozhovor. Partner začne mluvit o tom, jak je hrozný člověk, že všechno pokazí a že by ti bez něj bylo určitě lépe. Najednou máš před sebou někoho, kdo působí tak zoufale, že už nedokážeš pokračovat v tom, co jsi mu chtěla říct.
Představ si, že jsi zjistila, že si partner tajně píše s jinou ženou. Když se ho zeptáš, proč ti o tom lhal, začne se rozčilovat a potom se úplně sesype. Tvrdí, že už dlouho není šťastný, že má pocit vlastního selhání a že ho nikdo nechápe. Ty ještě před chvílí seděla s telefonem v ruce a cítila zradu, ale najednou mu podáváš kapesník a ujišťuješ ho, že není špatný člověk. Otázka, proč před tebou něco tajil, zůstane nezodpovězená.
Právě tato změna rolí bývá emocionálně velmi vyčerpávající. Žena často nechce být krutá, zvlášť když vidí partnera plakat nebo mluvit o vlastním utrpení. Může mít pocit, že pokud bude na odpovědi trvat, ještě víc mu ublíží. Skutečná lítost však nemusí znamenat konec rozhovoru. Člověk může prožívat bolest, a přesto dokázat uznat, co udělal, vyslechnout druhého a postupně napravovat následky svého jednání.
4. Před ostatními vypráví příběh, ve kterém jsi viníkem ty
Někdy se role oběti neodehrává pouze mezi dvěma lidmi. Narcisticky nastavený partner může svůj příběh začít vyprávět rodině, přátelům nebo společným známým tak, aby v něm vypadal jako člověk, který se dlouhodobě snaží zachránit vztah. Vynechá okolnosti, které by jeho chování vysvětlovaly v jiném světle, a soustředí se především na tvoje reakce. Zmíní například, že jsi na něj křičela, ale už neřekne, že tomu předcházelo několik hodin ponižování nebo opakované lhaní.
Možná jsi podobnou situaci poznala při návštěvě jeho rodičů. Jeho matka se tě najednou zeptala, proč na něj poslední dobou tolik tlačíš, přestože jsi jí o vašich problémech nikdy nic neříkala. Nebo ti společný známý naznačil, že bys k němu měla být trochu laskavější. V tu chvíli tě možná zaplavil zvláštní pocit ponížení. Uvědomila sis, že se o vašem vztahu mluví za tvými zády a že lidé už mají vytvořený názor, aniž by znali tvoji zkušenost.
Nejtěžší bývá rozhodování, zda se začít obhajovat. Pokud mlčíš, můžeš mít pocit, že jeho verze zvítězí. Když začneš vysvětlovat, co se skutečně děje, bojíš se, že budeš působit jako žena, která svého partnera pomlouvá. Člověk, který dokáže získat soucit okolí, tak někdy získává také nepřímý tlak na druhého. Místo řešení samotného vztahu se žena najednou snaží přesvědčit ostatní, že není tak bezcitná, jak ji někdo vykreslil.
5. Vytáhne své staré bolesti, aby omluvil současné chování
Minulost dokáže člověka výrazně ovlivnit. Někdo vyrůstal v rodině, kde se city neprojevovaly, jiný zažil nevěru, odmítání nebo dlouhodobé ponižování. Takové zkušenosti si zaslouží pochopení a mohou vysvětlovat, proč člověk na některé situace reaguje citlivěji. Jenže člověk s narcistickými rysy může své staré bolesti používat také jako argument, proč by mu ostatní měli tolerovat chování, které jim ubližuje.
Možná ti partner opakovaně vyprávěl, jak ho bývalá přítelkyně podvedla. Když se později začal rozčilovat pokaždé, když sis psala s kamarádem nebo chtěla jít sama ven, vysvětloval to tím, že už jednou zažil zradu. Zpočátku jsi ho chápala. Říkala sis, že potřebuje čas, jistotu a trochu více trpělivosti. Jenže postupně ses přistihla, že mu ukazuješ zprávy, omlouváš se za obyčejné rozhovory a omezuješ setkávání s lidmi, se kterými ses dříve vídala bez problémů.
Právě tehdy může soucit nenápadně přerůst v přesvědčení, že musíš napravit něco, co jsi sama nezpůsobila. Začneš přebírat odpovědnost za jeho nejistotu a doufáš, že když budeš dostatečně ohleduplná, jednou ti začne důvěřovat. Jenže minulá bolest nedává člověku právo kontrolovat současného partnera, ponižovat ho nebo omezovat jeho svobodu. Může být důvodem, proč potřebuje pomoc a porozumění, nikoliv automatickou omluvou pro všechno, co dělá.
6. Obviní tě z toho, co ve skutečnosti dělá sám
Jedním z nejvíce matoucích triků bývá situace, kdy tě partner začne obviňovat právě z chování, které opakovaně předvádí on sám. Pokud ti lže, může tvrdit, že ti nemůže věřit. Jestliže tě ponižuje, začne mluvit o tom, jak ho nerespektuješ. Když se od něj po další hádce stáhneš, obviní tě, že ho citově vydíráš nebo trestáš mlčením. Výsledkem je zvláštní zmatek, ve kterém se snažíš vyvracet obvinění, zatímco jeho vlastní jednání zůstává stranou.
Představ si, že se partner poslední týdny chová odtažitě, tají telefon a opakovaně mění vysvětlení, kde trávil večer. Když se ho konečně zeptáš, co se děje, obviní tě z chorobné žárlivosti. Začne tvrdit, že mu nedáváš žádný prostor a že právě tvoje nedůvěra ničí váš vztah. Ty pak sedíš v ložnici a přemýšlíš, jestli ses opravdu změnila v podezíravou ženu. Možná si dokonce slíbíš, že se příště nebudeš na nic ptát, aby sis dokázala, že mu umíš věřit.
Takové obracení obvinění může být obzvlášť účinné, pokud už o sobě delší dobu pochybuješ. Místo otázky, zda je partnerovo chování v pořádku, začneš zkoumat vlastní povahu. Přemýšlíš, jestli nejsi příliš žárlivá, náročná nebo přecitlivělá. Samotné obvinění však ještě neznamená, že je pravdivé. Ve zdravém vztahu by mělo být možné mluvit o konkrétním problému, aniž by se každý pokus o vysvětlení automaticky změnil v útok na charakter druhého člověka.
Když se pořád omlouváš, možná už dávno nejde jen o jednu hádku
Možná jsi při čtení poznala situace, které jsi dlouho nedokázala pojmenovat. Vybavila sis večery, kdy ses snažila vysvětlit, proč tě něco bolí, ale nakonec jsi měla pocit, že jsi partnerovi způsobila mnohem větší utrpení. Možná ses naučila předem odhadovat jeho reakce, vybírat vhodnou chvíli pro nepříjemné rozhovory a pečlivě zvažovat každé slovo. Ne proto, že bys chtěla být dokonalá, ale protože ses bála, že se z další obyčejné otázky stane několikahodinový konflikt.
Ve vztahu samozřejmě mohou být zranění oba lidé. Někdy jeden druhému skutečně nerozumí, reagují přehnaně nebo si nechtěně připomínají staré bolesti. Rozhodující však bývá, zda se dokážou zajímat také o zkušenost toho druhého. Jestli partner umí připustit, že jeho chování mělo následky, nebo zda každá debata nakonec skončí pouze u toho, jak moc bylo ublíženo jemu.
Možná jsi dlouho věřila, že když budeš trpělivější, laskavější a najdeš správná slova, konečně pochopí, co ti vadí. Jenže vztah nemůže stát pouze na tom, že jeden člověk neustále vysvětluje, odpouští a uklidňuje, zatímco druhý odmítá převzít svůj díl odpovědnosti. Tvoje pocity nemusí být důležitější než jeho, ale rozhodně nejsou méně důležité.
Někdy je největší změnou okamžik, kdy si dovolíš přestat se automaticky omlouvat za to, že tě něco zranilo. Kdy pochopíš, že soucit s partnerem nemusí znamenat popírání vlastní bolesti. Protože i člověk, který se cítí jako oběť, může svým chováním ubližovat ostatním. A ty máš právo chtít vztah, ve kterém se o problémech mluví, místo aby se pokaždé hledal někdo, kdo za všechno může.
Zažila jsi někdy, že se partner po vlastním pochybení začal chovat jako největší oběť? Napiš do komentářů, který z těchto triků ti připadá nejhorší.