Každé životní příběhy jsou svým způsobem jedinečné, některé jsou bolestivé a nepříjemné, některé zase inspirativní a mají šťastný konec.
Občas se najdou lidé, kteří se chtějí se svým příběhem svěřit a sdělit ostatním, co si na ně život připravil.
Dnešní příběh nám poslala Hanka B.
Už od mala jsem měla problém s důvěrou v ostatní lidi, protože už mě v životě mnohokrát zklamali a zradili, zejména bohužel ti nejbližší… V rodině jsem byla taková černá ovce, přitom jsem nikdy nepochopila proč, nikdy jsem nikomu záměrně neublížila a vždycky, když rodina potřebovala s čímkoliv pomoc, tak jsem tam pro ně byla.
Ale jak tomu dnes většinou bývá, tak ani vlastní rodina se k vám nemá, dokonce ani když byste pro ně udělali první poslední. Moje dětství bylo vskutku osamělé a depresivní a většinu času jsem strávila sama nebo s mojí nejlepší kamarádkou, která při mě vždycky stála. Byla pro mě jako moje vlastní sestra, dělaly jsme všechno spolu a měly jsme stejné záliby. Podporovala mě, když jsem byla na dně a většinu času jsme trávili spolu.
Čas běžel a já se začala více socializovat a začala jsem si více věřit a dokonce jsem si začala pouštět více lidí k tělu a neměla jsem obavy, že mě chce každý člověk pouze jen využívat, odkopnout a nebo mi dokonce vrazit kudlu do zad.
Jednoho dne se všechno změnilo, když jsem potkala svého budoucího manžela, který mi rozzářil celý svět a díky němu jsem se začala mít opravdu ráda. Konečně jsem našla někoho, kdo se mnou má dobré záměry, věnuje mi svou upřímnou pozornost a jde mu o to, abych byla opravdu šťastná.
Byl to můj život, po tom všem, čím jsem si v dětství prošla, jsem byla nesmírně vděčná za člověka, který při mě stojí a hlavně to nejdůležitější: Můžu mu opravdu věřit. Avšak jak se říká, pokud to působí opravdu až moc skvěle, bude v tom háček a pravděpodobně to nebude pravda.
Stalo se to, co by mě v životě nenapadlo… Holt jsem se příliš otevřela a důvěřovala až příliš. Jednoho dne přišel manžel z práce a na to, jak náročnou práci má, mi přišel až příliš moc veselý a vysmátý. Šel se vysprchovat a telefon si většinou bere s sebou, ale dneska si ho zapomněl na botníku. Zprávy chodily, jedna za jednou. Prostě mi to nedalo, nikdy jsem neměla důvod něco takového udělat, ale měla jsem takový pocit, že se musím podívat.
Na displeji odvážné zprávy, které opravdu žádná žena, která má doma manžela a plánuje s ním mít dítě, nikdy nechce vidět… V tom okamžiku mi spadlo srdce a nestačila jsem se divit. Moje zvědavost mi stejně nedala a říkala jsem si, jaké to je číslo? Proč je mi tak povědomé? Podívala jsem se do svých kontaktů a našla jsem shodu. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi praskne srdce a že se nedokážu nadechnout. Ze všech ženských na světě, si vybral zrovna mojí nejlepší kamarádku, kterou jsem dříve zmiňovala. Moje nejlepší kamarádka z dětství. Zradila mě, zradil mě, oba mi zlomili srdce…
Sama si říkám, proč? Tahal se s ní ne dny, ani týdny, ale doslova měsíce a já hloupá a důvěřivá nic nevěděla… Nemohla jsem, ale jak se říká, každá lež má krátké nohy a každý podrazák se jednou prozradí. Už je nechci nikdy vidět, už o nich nechci nikdy slyšet. Dva lidé, kterým jsem nejvíce věřila, se kterými jsem měla tolik zážitků, ti, kteří pro mě byli oporou, mě zradili.
Momentálně se z toho snažím oklepat, ale obávám se, že už lidem věřit bohužel nikdy nebudu. V dnešní době musí být člověk opravdu ostražitý, protože ti nejbližší můžou být ti, kteří vám vrazí kudlu do zad a budou se vám při tom smát do očí…
Napište nám svůj názor do komentářů a jestli se vám článek líbil, budeme rádi, pokud jej sdílíte se svými přáteli!
